(lyrický básník a satirik, Říman, 65 - 8 př. n. l.)

Úvod

Horác byl spolu s Vergil , přední římský básník v době císaře Augusta. Klasicisté ho považují za jednoho z největších a nejoriginálnějších latinských lyrických básníků, oceňovaného pro jeho technické mistrovství, ovládání a vybroušenost a mírný, civilizovaný tón. Kromě lyrické či milostné poezie napsal i mnoho kousavých satir a hymnů.

Quintus Horatius Flaccus (v anglicky mluvících zemích známý jako Horace) se narodil v roce 65 př. n. l. ve Venusii v jižní Itálii jako syn propuštěného otroka, který vlastnil malé hospodářství a pracoval také jako výběrčí daní. Později se přestěhoval do Říma, kde mu jeho otec mohl poskytnout dobré vzdělání, nejprve v Římě a poté v Athénách, kde studoval řečtinu a filozofii.

Po zavraždění Julia Caesara v roce 44 př. n. l. vstoupil Horác do armády, sloužil pod Brutovým velením a bojoval jako štábní důstojník v bitvě u Filip. Do Itálie se vrátil v roce 39 př. n. l., kdy byla vyhlášena amnestie pro ty, kdo bojovali proti vítěznému Octavianovi (později zvanému Augustus), jen aby zjistil, že majetek jeho otce byl zkonfiskován.tvrdil, že se ocitl v chudobě, přesto měl prostředky na to, aby si koupil výnosné doživotní místo písaře a úředníka státní pokladny, které mu umožňovalo pohodlně žít a věnovat se básnickému umění.

Mladý Horác upoutal pozornost Vergil a brzy se stal členem literárního kroužku, do něhož patřili např. Vergil Díky nim se stal blízkým přítelem Maecenase (sám byl Augustovým přítelem a důvěrníkem), který se stal jeho patronem a daroval mu panství v Sabinských horách poblíž módního Tiburu. Měl tu drzost odmítnout Augustovu nabídku na místo jeho osobního tajemníka, ačkoli se nezdá, že by kvůli tomu ztratil císařovu přízeň.Ačkoli se nikdy neoženil, měl hédonistické sklony a přesto vedl aktivní sexuální život a byl zřejmě závislý na obscénních obrázcích.

Zemřel v Římě v roce 8 př. n. l. ve věku 57 let a zanechal svůj majetek císaři Augustovi, protože neměl žádné vlastní dědice. Byl pohřben poblíž hrobky svého přítele a mecenáše Maecena.

Dochovaná Horáciova díla zahrnují dvě knihy satir, knihu eposů, čtyři knihy ód, tři knihy dopisů nebo epištol a jeden hymnus. Stejně jako většina latinských básníků využívá ve svých dílech řecká metra, zejména hexametr a alkajské a sapfické strofy.

"Kázání" neboli satiry jsou jeho nejosobitějšími díly a možná i nejpřístupnějšími současným čtenářům, protože velká část jeho společenské satiry je dnes stejně použitelná jako tehdy. Byly to Horáciovy první publikované práce (první kniha deseti satir z roku 33 př. n. l. a druhá kniha osmi satir z roku 30 př. n. l.), které ho prosadily jako jednoho z největších básnických talentů augustovské doby.Na rozdíl od bezuzdných a často skličujících satir Luciliových však Horác s jemnou ironií hovořil o chybách a slabostech, které má každý a měl by se jim postavit.

Jeho nejobdivovanějšími díly jsou však "karmíny" neboli ódy, vydané v letech 23 př. n. l. a 13 př. n. l., které vznikly jako vědomá nápodoba krátké lyrické poezie řeckých originálů. Pindar , Sappho Jsou to lyrické básně pojednávající o přátelství, lásce a básnické praxi. Epody, které byly ve skutečnosti vydány dříve než ódy, v roce 30 př. n. l., jsou kratší variantou formy ód a představují novou formu verše pro tehdejší latinskou literaturu.

Po roce 23 př. n. l. se Horáciův zájem vrátil k diskurzivnímu způsobu jeho dřívějších satir a zkoumal možnosti básnických morálních esejů psaných hexametrem, ale ve formě dopisů, přičemž ve 20. roce př. n. l. vydal 20 krátkých epištol. Jedna z nich, tzv. "Ars Poetica" ("Umění poezie") , bývá označován jako samostatné dílo a nastiňuje teorii poezie. "Carmen Saeculare" ("Píseň věků") je hymnus, který nechal napsat císař Augustus pro Světové hry v roce 17 př. n. l. a v němž navrhoval obnovení tradice oslavování bohů Jupitera, Diany a Venuše.

Mnohé latinské fráze, které v jeho básních zazněly, se používají dodnes, například "carpe diem" ("chop se dne"), "dulce et decorum est pro patria mori" ("sladké a slušné je zemřít za vlast"), "nunc est bibendum" ("nyní musíme pít"), "sapere aude" ("odvaž se být moudrý") a "aurea mediocritas" ("zlatý střed").

• "Carmen Saeculare" ("Píseň věků")
• "Ars Poetica" ("Umění poezie")
• "Tu ne quaesieris" (Ódy, kniha 1, báseň 11)
• "Nunc est bibendum" (Ódy, kniha 1, báseň 37)