(Elegická báseň, latinsky/římsky, cca 16 př. n. l., 2490 řádků)

Úvod

"Amores" ( "Miluje" nebo "Amours" ) je soubor 49 elegie podle Římský lyrický básník Ovidius . Byla to jeho první dokončená básnická kniha, vydaná v pěti svazcích (později zmenšených na tři) v roce 16 př. n. l. Básně, z nichž některé jsou dosti obrazné, líčí vývoj poměru s vdanou ženou jménem Corinna.

Básní je příliš mnoho na to, abychom se jimi mohli podrobně zabývat, ale obecná témata básní, které tvoří tři knihy sbírky. "Amores" jsou následující:

Kniha1:

Elegie I: Amor mění básníkovy verše z epického hexametru na elgické kuplety milostné poezie (20 veršů).

Elegie II: Básník se zříká války ve prospěch lásky (52 veršů).

Elegie III: Básník slibuje své milence neměnnou věrnost (26 veršů).

Elegie IV: Básníkova milenka a její manžel jsou s ním pozváni na hostinu a on ji poučuje, jak se má v jeho společnosti chovat (70 veršů).

Elegie V: Básník rapsoduje o nahém těle své milenky v soumraku (26 veršů).

Elegie VI: Básník žádá vrátného své paní, aby mu otevřel bránu (74 veršů).

Elegie VII: Básník lituje, že zbil svou milenku (68 řádků).

VIII. elegie: Básník proklíná starou ženu, že naučila jeho milenku kurtizáně (114 řádků).

Elegie IX: Básník srovnává lásku a válku (46 řádků).

Elegie X: Básník si stěžuje, že ho jeho milenka požádala o peníze, a snaží se ji odradit od toho, aby se stala kurtizánou (64 řádků).

Elegie XI: Básník žádá sluhu své paní Napeho, aby jí doručil jeho dopis (28 řádků).

Elegie XII: Básník proklíná svůj dopis, protože na něj nedostal odpověď (30 řádků).

XIII. elegie: Básník vyzývá, aby svítání nepřišlo příliš brzy (92 veršů).

XIV. elegie: Básník utěšuje svou milenku, že přišla o vlasy poté, co se je pokusila zkrášlit (56 veršů).

Elegie XV: Básník doufá, že bude žít prostřednictvím svého díla jako jiní slavní básníci (42 řádků).

Kniha 2:

Elegie I: Básník uvádí svou druhou knihu a vysvětluje, proč je nucen zpívat o lásce, nikoli o válce (38 řádků).

Elegie II: Básník prosí eunucha Bagoase o přístup ke své milence (66 řádků).

Elegie III: Básník se znovu obrací na eunucha Bagoase (18 řádků).

Elegie IV: Básník se vyznává, že miluje všechny druhy žen (48 řádků).

Elegie V: Básník obviňuje svou milenku, že se k němu chová falešně (62 řádků).

Elegie VI: Básník oplakává smrt papouška, kterého daroval své milence (62 řádků).

VII. elegie: Básník protestuje, že nikdy neměl nic společného s komornou své paní (28 veršů).

VIII. elegie: Básník se ptá komorné své milenky, jak se o nich jeho milenka dozvěděla (28 řádků).

IX. elegie: Básník žádá Amora, aby na něj nespotřeboval všechny své šípy (54 řádků).

Elegie X: Básník říká Graecinovi, že miluje dvě ženy najednou (38 řádků).

Elegie XI: Básník se snaží odradit svou milenku od cesty do Baiae (56 veršů).

Elegie XII: Básník se raduje, že konečně získal přízeň své milenky (28 veršů).

XIII. elegie: Básník se modlí k bohyni Isis, aby pomohla Corinně v těhotenství a zabránila jí v potratu (28 veršů).

XIV. elegie: Básník kárá svou milenku, která se pokusila potratit (44 veršů).

Elegie XV: Básník se obrací na prsten, který posílá jako dárek své milence (28 veršů).

Elegie XVI: Básník zve svou milenku na návštěvu do svého venkovského domu (52 veršů).

XVII. elegie: Básník si stěžuje, že jeho milenka je příliš marnivá, ale že on bude stejně vždy jejím otrokem (34 veršů).

XVIII. elegie: Básník se Macerovi omlouvá, že se zcela oddal erotickému verši (40 řádků).

Elegie XIX: Básník píše muži, jehož ženu miloval (60 řádků).

Kniha 3:

Elegie I: Básník uvažuje, zda má pokračovat v psaní elegie, nebo se pokusit o tragédii (70 řádků).

Elegie II: Básník píše své milence na dostizích (84 řádků).

Elegie III: Básník zjistí, že mu jeho milenka lhala (48 veršů).

Elegie IV: Básník vyzývá muže, aby svou ženu tak přísně nehlídal (48 veršů).

Elegie V: Básník vypráví sen (46 řádků).

Elegie VI: Básník kárá rozvodněnou řeku za to, že mu brání v návštěvě milenky (106 veršů).

VII. elegie: Básník si vyčítá, že nesplnil svou povinnost vůči milence (84 veršů).

VIII. elegie: Básník si stěžuje, že ho jeho milenka nepřijala příznivě a dala přednost bohatšímu soupeři (66 řádků).

Elegie IX: Elegie na Tibulovu smrt (68 řádků).

Elegie X: Básník si stěžuje, že mu není dovoleno sdílet s milenkou pohovku během svátku Ceres (48 veršů).

Elegie XI: Básník je unaven nevěrou své milenky, ale přiznává, že ji nemůže nemilovat (52 veršů).

Elegie XII: Básník si stěžuje, že jeho básně příliš proslavily jeho milenku, a tím mu způsobily příliš mnoho soupeřů (44 řádků).

XIII. elegie: Básník píše o svátku Juno ve Falasci (36 řádků).

XIV. elegie: Básník žádá svou milenku, aby mu nedala vědět, kdyby ho opustila (50 řádků).

Elegie XV: Básník se loučí s Venuší a slibuje, že s psaním elegií končí (20 řádků).

Původně "Amores" je sbírka milostné poezie o pěti knihách, která byla poprvé vydána v roce 16 př. n. l. Ovidius později toto uspořádání přepracoval a zredukoval na dochovanou sbírku tří knih, včetně některých dalších básní napsaných až v roce 1 n. l. První kniha obsahuje 15 milostných elegií o různých aspektech lásky a erotiky, druhá kniha obsahuje 19 elegií a třetí kniha dalších 15. V první knize jsou básně o lásce a erotice, ve druhé knize je pak básně o lásce a erotice.

Většina "Amores" jsou zřetelně jazykově laděné, a přestože se v nich Ovidius se do značné míry drží standardních elegických témat, jak je dříve zpracovávali například básníci Tibullus a Propertius (jako je například "exclusus amator" nebo zamčený milenec), často k nim přistupuje podvratným a humorným způsobem, přičemž běžné motivy a prostředky zveličuje až do absurdity.láskou jako Propertius, jehož poezie často zobrazuje milence pod nohama své lásky. Ovidius také riskuje, například otevřeně píše o cizoložství, které bylo Augustovými reformami manželského práva v roce 18 př. n. l. prohlášeno za nezákonné.

Někteří dokonce navrhli, že "Amores" Hned první báseň sbírky začíná slovem "arma" ("zbraně"), stejně jako báseň "arma" ("zbraně"). Vergil 's "Aeneida" , což je záměrné přirovnání k epickému žánru. Ovidius V této první básni dále popisuje svůj původní záměr napsat epickou báseň v daktylském hexametru o vhodném tématu, jako je válka, ale Amor mu ukradl jednu (metrickou) nohu a změnil jeho verše na elegické kuplety, metrum milostné poezie. K tématu války se v průběhu básně několikrát vrací, a to i v případě, že by se "Amores" .

Na stránkách "Amores" jsou tedy psány v elegických distich neboli elegických kupletech, básnické formě často používané v římské milostné poezii, která se skládá ze střídajících se veršů daktylského hexametru a daktylského pentametru: po dvou daktylech následuje dlouhá slabika, cézura, pak další dva daktyly a dlouhá slabika. Někteří kritici si všimli, že sbírka básní se rozvíjí jako jakýsi "román", který porušuje styl pouzeněkolikrát, nejznámější je elegie o Tibellově smrti v IX. elegii 3. knihy.

Stejně jako mnoho jiných básníků před ním, Ovidius básně v časopise "Amores" Tato Corinna pravděpodobně skutečně nežila (zejména proto, že její postava se zřejmě pravidelně mění), ale je pouze "dívkou", která se v jeho případě jmenuje Corinna. Ovidius básnickou kreaci, zobecněný motiv římských milenek, volně založený na stejnojmenném řeckém básníkovi (jméno Corinna mohlo být také typicky ovidiovskou slovní hříčkou na řecké slovo pro dívku "kore").

Existuje domněnka, že "Amores" byly jedním z důvodů, proč Ovidius byl později vypovězen z Říma, protože někteří čtenáři možná neocenili nebo nepochopili jejich jazykovou povahu. Nicméně jeho vypovězení pravděpodobně souviselo spíše s jeho pozdějším "Ars Amatoria" , což urazilo císaře Augusta, nebo možná kvůli jeho údajnému spojení s Augustovou neteří Julií, která byla přibližně ve stejné době rovněž vypovězena.

• Anglický překlad: John Conington (Perseus Project): //www.perseus.tufts.edu/hopper/text.jsp?doc=Perseus:text:1999.02.0069:text=Am.:book=1:poem=1
• Latinská verze s překladem slovo po slově (projekt Perseus): //www.perseus.tufts.edu/hopper/text.jsp?doc=Perseus:text:1999.02.0068:text=Am.