(satira, latinsky/římsky, cca 120 n. l., 366 řádků)

Úvod

"Satira X" ( "Satura X" ) je veršovaná satira římského satirického básníka Juvenal , napsaná kolem roku 120 n. l. Báseň, někdy známá pod názvem "Marnost lidských přání" , je napsána brilantním a jízlivým jazykem a jejím tématem je marnost lidských tužeb, přičemž uvádí příklady toho, jak nám to, co si nejvíce přejeme a za co se modlíme, může ublížit nebo nás dokonce zabít. Juvenal 's sixteen "Satiry" , a také jeden z nejzábavnějších a nejpoučnějších.

Juvenal začíná poukazem na to, že na celém světě je jen málo těch, kteří dokáží rozlišit dobro od zla, a že paradoxně vždy toužíme po tom, co nám nejvíce ublíží.

Mnozí lidé například milují peníze, přestože mají tendenci přinášet zkázu a smrt (jak ke své škodě zjistili Longinus a Seneka), zatímco chudý člověk se nemusí bát lupičů ani otrávených pohárů. Staří mudrci, ať už se stále smáli, nebo stále plakali, vedli lepší život a filozof Démokritos by se zhrozil, kdyby viděl, jakým způsobem dnes římský prétor chodí dohry.

Někteří jsou zničeni láskou k moci a rolí cti, ale ctižádost často ničí ty, kdo lpí na moci. Příkladem je kdysi vznešený Seianus, jehož sochy byly strženy a který je nyní nenáviděn obyvatelstvem, to vše kvůli dopisu císaře Tiberia. Nebylo by lepší a bezpečnější, Juvenal žít život prostého venkovského křupana?

Zatímco mladí chlapci se mohli modlit za výmluvnost Demosthena nebo Cicerona, právě jejich výmluvnost tyto skvělé řečníky zabila. Kdyby Cicero psal jen špatné básně, mohl uniknout hrotu Antoniova meče, a kdyby Demosthenes zůstal u své kovárny, mohl se vyhnout kruté smrti.

Někteří touží po válečných poctách a kořisti, ale nakonec budou takové pocty jen vytesány na stěnách hrobek, které se samy rozpadnou a spadnou. Básník pak uvádí příklady Hannibala, Alexandra a Xerxa a ptá se, co z nich zbylo?

Někteří lidé se modlí za dlouhý život, ale staří lidé jsou na obtíž sobě i svým přátelům, nemají žádné požitky a trpí všelijakými nemocemi a neduhy. Nestor, Priam a Marius se dožili vysokého věku, ale jen proto, aby oplakávali své děti nebo své země.

Matky se často modlí za krásu pro své děti, ale cudnost a krása jdou zřídkakdy dohromady a existuje mnoho příkladů, kdy krása vedla k tragédii, např. Hippolytus , Bellerofón a Silius.

Juvenal dochází k závěru, že je nejlepší nechat na bozích, aby rozhodli, jak se věci mají mít, a že bychom měli žádat pouze o zdravé tělo a zdravou mysl a snažit se žít klidný život v ctnosti.

Juvenal je připisováno šestnáct známých básní rozdělených do pěti knih, všechny v žánru římské satiry, která ve své nejzákladnější podobě v autorově době zahrnovala rozsáhlou diskusi o společnosti a společenských zvyklostech, psanou v daktylském hexametru. Římská veršovaná (na rozdíl od prozaické) satira bývá často nazývána Luciliovou satirou, podle Lucilia, kterému bývá připisován vznik tohoto žánru.

Tónem a způsobem, který se pohybuje od ironie až po zjevný hněv, kritizuje Juvenal činy a názory mnoha svých současníků a poskytuje vhled spíše do hodnotových systémů a otázek morálky, méně pak do reality římského života. Scény, které ve svém textu vykresluje, jsou velmi živé, často hrůzostrašné, ačkoli Juvenal používá otevřenou obscénnost méně často než Martial nebo Catullus.

Neustále naráží na historii a mýty jako zdroj poučení nebo příkladů určitých neřestí a ctností. Tyto styčné odkazy spolu s jeho hutnou a eliptickou latinou naznačují, že Juvenalovým cílovým čtenářem byla vysoce vzdělaná část římské elity, především dospělí muži konzervativnějších společenských postojů.

Hlavním tématem "Satira 10" se týká nesčetných předmětů modliteb, které lidé nerozumně adresují bohům: bohatství, moc, krása, děti, dlouhý život atd. Juvenal tvrdí, že každý z nich je vlastně falešným dobrem a je dobrý jen do té doby, dokud do něj nezasahují jiné faktory. Báseň je někdy známa pod názvem napodobeniny Dr. Samuela Johnsona z roku 1749, "Marnost lidských přání" nebo někdy "Marnost aspirací" .

Tato báseň (a další pozdější básně, které tvoří knihy 4 a 5) ukazuje posun od prudkosti a skepse některých jeho dřívějších básní a má podobu jakési teze, která Juvenal Tón je sardoničtější a rezignovanější než hořký a jízlivý přístup "rozhněvaného mladého muže" v jeho dřívějších básních a je zjevně výsledkem zralejšího muže, který už nevidí problémy tak ostře černobíle.

"Satira 10" je zdrojem známých frází "mens sana in corpore sano" ("zdravý duch ve zdravém těle", jediné dobro, za které se opravdu vyplatí modlit) a "panem et circenses" ("chléb a oběživo", které Juvenal naznačují, že jsou jedinou zbývající starostí římského obyvatelstva, které se vzdalo svého práva na politickou svobodu).

• Český překlad Niall Rudd (Google Books): //books.google.ca/books?id=ngJemlYfB4MC&pg=PA86
• Latinská verze (The Latin Library): //www.thelatinlibrary.com/juvenal/10.shtml