(Epistolární báseň, latinsky/římsky, cca 8 n. l., 3974 řádků)

Úvod

"Heroidy" ( "Hrdinky" ), známý také jako "Epistulae Heroidum" ( "Dopisy hrdinek" ) nebo jednoduše "Epistulae" je sbírka patnácti epistolárních básní (básní ve formě dopisů) římského lyrického básníka Ovidius , vydané mezi lety 5 př. n. l. a 8 n. l. Básně (či dopisy) jsou představeny tak, jako by je psaly vybrané ublížené hrdinky řecké a římské mytologie svým hrdinským milencům, kteří je nějakým způsobem týrali, zanedbávali nebo opustili. Kromě toho jsou zde tři dvojice dvojlistů (č. XVI - XXI), v nichž se hrdinští milenci obracejí na své lásky a dostávají jejich odpovědi.

Heroidy I - XV (jednotlivá písmena):

Dopis I: Penelopa Odysseovi: Penelopa, manželka Odyssea (řeckého hrdiny z trojské války, řecky Odysseus), která nezná příčinu manželovy nepřítomnosti po pádu Tróje a touží po jeho návratu, mu vyčítá jeho dlouhý pobyt a naléhá na něj, aby se vrátil domů ke své ženě a rodině, protože nyní nemá žádnou rozumnou omluvu pro svou nepřítomnost.

Dopis II: Fyllis Démófonovi: Fyllis, dcera Lykurga z Thrákie, si stěžuje Démófonovi, synovi athénského krále Thésea (s nímž se seznámila po jeho návratu z trojské války), že porušil svou víru, když se nevrátil, aby si ji vzal, jak slíbil, a vyhrožuje mu, že na sebe přivolá násilnou smrt, pokud ji bude nadále zanedbávat.

Dopis III: Briseis Achillovi: Briseis (kterou během trojské války unesl řecký hrdina Achilles, ale pak mu ji ukradl žárlivý Agamemnon) obviňuje Achilla z příliš násilné reakce a prosí ho, aby přijal Agamemnonovu nabídku míru a znovu se chopil zbraně proti Trójanům.

Dopis IV: Faidra Hippolytovi: Théseova manželka Faidra vyznává v Théseově nepřítomnosti lásku Hippolytovi (Théseovu synovi od Amazonky Hyppolity) a snaží se mu vnuknout vzájemnou něhu, přestože jsou si blízcí.

Dopis V: Oenone Parisovi: Nymfa Oenone píše Parisovi (synovi Priama a Hekuby a trojskému princi, i když vychovávanému tajně pastýři), stěžuje si, že ji nespravedlivě opustil, a varuje ho před úklady krásné, ale přelétavé Heleny.

Dopis VI: Hypsipylé Jásonovi: Hypsipylé, královna ostrova Lemnos, si stěžuje, že ji Jáson opustil těhotnou během výpravy za zlatým rounem, a varuje ho před jeho novou milenkou, zaklínačkou Médeou.

List VII: Dido Aeneovi: Kartaginská královna Dido, kterou zachvátila prudká vášeň k Aeneovi (řeckému hrdinovi z trojské války), se ho snaží odvrátit od jeho úmyslu opustit Kartágo, aby se vydal za svým osudem do Itálie, a vyhrožuje mu, že pokud ji odmítne, skoncuje se svým životem.

List VIII: Hermiona Orestovi: Hermiona, zaslíbená svým otcem Meneláem Achilleovu synovi Pyrrhovi, napomíná svou pravou lásku Oresta, s nímž byla dříve zasnoubena, a radí mu, že ji může snadno získat zpět z Pyrrhových rukou.

Dopis IX: Deianeira Herkulovi: Deianeira vyčítá svému nevěrnému manželovi Herkulovi jeho nemužskou slabost při pronásledování Iole a snaží se v něm probudit smysl pro jeho zašlou slávu, ale když se opožděně dozví o smrtelných účincích otrávené košile, kterou mu ve vzteku poslala, vyčítá mu vlastní nerozvážnost a vyhrožuje, že ukončí svůj život.

List X: Ariadna Theseovi: Ariadna, která s Theseem uprchla po zabití Minotaura, ho obviňuje ze zrádnosti a nelidskosti poté, co ji nechal na ostrově Naxos, aby dala přednost své sestře Fedře, a snaží se ho pohnout k soucitu truchlivým líčením jejího utrpení.

Dopis XI: Kanaka Makaréovi: Kanaka, dcera boha větrů Eola, se žalostně obrací na svého milence a bratra Makaréa, jemuž porodila syna, a brojí proti krutému příkazu svého otce, aby si za trest za svou nemravnost vzala život.

Dopis XII: Médeia Jásonovi: Zaklínačka Médeia, která Jásonovi pomáhala při hledání zlatého rouna a uprchla s ním, ho obviňuje z nevděku a proradnosti poté, co přenesl svou lásku na Kreusu z Korintu, a hrozí mu rychlou pomstou, pokud jí nevrátí její dřívější místo v jeho náklonnosti.

List XIII: Laodamie Protesilovi: Laodamie, manželka řeckého generála Protesila, se ho snaží odradit od účasti v trojské válce a zejména ho varuje, aby jako první Řek nevstoupil na trojskou půdu, aby se nedopustil věštby věštkyně.

List XIV: Hypermestra Lynceovi: Hypermnestra, jedna z padesáti Danaových dcer (a jediná, která ušetřila svého manžela Lyncea před Danaovou zradou), radí svému muži, aby utekl zpět ke svému otci Aegyptovi, a prosí ho, aby jí přišel na pomoc, než ji Danaus nechá zabít za její neposlušnost.

Dopis XV: Sapfó Faónovi: Řecká básnířka Sapfó, rozhodnutá vrhnout se ze skály, když ji opustí milenec Faón, vyjadřuje své trápení a neštěstí a snaží se ho uklidnit k něžnosti a vzájemnému citu.

Heroidy XVI - XXI (Dvojlist):

Dopis XVI: Paris Heleně: Trojský princ Paris, hluboce zamilovaný do krásné Heleny ze Sparty, ji informuje o své vášni a snaží se jí vetřít do přízně, nakonec se uchýlí ke slibům, že ji učiní svou ženou, pokud s ním uteče do Tróje.

Dopis XVII: Helena Parisovi: V odpovědi Helena nejprve s falešnou skromností odmítá Parisovy návrhy, postupně se však otevírá stále otevřeněji a nakonec projevuje ochotu vyhovět jeho plánu.

Dopis XVIII: Leandr Hrdinovi: Leandr, který žije na druhé straně Hellespontského moře od své nedovolené milenky Hrdinky a pravidelně se s ní plaví na druhý břeh, si stěžuje, že mu bouře brání v tom, aby se k ní připojil, ale slibuje, že raději vydrží i tu zlou bouři, než aby byl o její společnost připraven delší dobu.

Dopis XIX: Hrdinka Leandrovi: V odpovědi Hrdinka znovu potvrzuje svou stálou lásku k Leandrovi, ale radí mu, aby se neodvažoval vyplout, dokud se moře neuklidní.

Dopis XX: Acontius Cydippe: Cydippe, vysoce postavená a krásná dáma z ostrova Délos, slavnostně přísahala, že se provdá za mladého, chudého Aconcia, ale její otec ji mezitím zaslíbil někomu jinému, jenže kvůli horečce se zatím sňatku vyhýbá. Acontius píše Cydippe a tvrdí, že horečku seslala Diana jako trest za porušení slibu, který Cydippe dala.mu v Dianině chrámu.

Dopis XXI: Cydippe Acontiovi: V odpovědi Cydippe tvrdí, že ji Acontius chytil do pasti lstí, ale postupně se podvoluje a končí přáním, aby jejich manželství bylo neprodleně uzavřeno.

Datování básní je obtížné, ale složení jednotlivých "Heroidy" pravděpodobně představují některé z Ovidius jeho nejranější básnické pokusy, pravděpodobně mezi lety 25 a 16 př. n. l. Dvojverší vznikla pravděpodobně později a sbírka jako celek byla vydána až někdy mezi lety 5 př. n. l. a 8 n. l..

Ovidius tvrdil, že vytvořil zcela nový literární žánr fiktivních epistolárních básní. Ať už je to pravda, nebo ne. "Heroidy" jistě do značné míry vděčí za své dědictví zakladatelům latinské milostné elegie - Gallovi, Propertiovi a Tibullovi, jak o tom svědčí jejich metrum a téma. Možná nemají tak velký citový rozsah nebo často ostrou politickou ironii jako latinské milostné elegie. Ovidius 's "Metamorfózy" , ale mají pronikavý portrét a nedostižnou rétorickou virtuozitu.

Napsáno v elegantních elegických kupletech, "Hrdinky" byly některé z Ovidius jsou nejoblíbenějšími díly mezi jeho předpokládaným primárním publikem, kterým byly římské ženy, a zároveň mají velký vliv na mnoho pozdějších básníků. Patří k několika málo klasickým vyobrazením heterosexuální lásky z ženské perspektivy, a přestože jejich zdánlivá jednotnost zápletky byla interpretována jako podpora tragického ženského stereotypu, každý dopis poskytuje jedinečný a nevídaný pohled na ženskou lásku.svůj příběh v klíčovém okamžiku.

• Český překlad (Perseus Project): //www.perseus.tufts.edu/hopper/text.jsp?doc=Perseus:text:1999.02.0085:poem=1
• Latinská verze s překladem slovo po slově (projekt Perseus): //www.perseus.tufts.edu/hopper/text.jsp?doc=Perseus:text:1999.02.0068:text=Ep.