(Tragédie, řečtina, asi 413 př. n. l., 1622 řádků)

Úvod

"Ion" je tragédie starořeckého dramatika Euripides , o níž se předpokládá, že byla napsána mezi lety 414 a 412 př. n. l. Popisuje příběh sirotka Ióna, titulního praotce iónské rasy, který po opuštění v dětství objevuje svůj skutečný původ a rodičovství.

Hra začíná prologem boha posla Herma, který vysvětluje některé souvislosti hry, zejména to, jak kdysi zachránil dítě (na Apollónovu žádost), které bylo ponecháno napospas smrti na svahu hory, a dopravil ho do Apollónova chrámu v Delfách, kde vyrůstalo jako sirotek v péči pythijské kněžky.

Athéňanka středního věku Kreusa (Kreousa) přichází spolu se svými služebnicemi, které ve hře tvoří chór, do Apollónova chrámu v Delfách, kde chce od věštců získat znamení, proč se jí na sklonku plodného věku dosud nepodařilo mít se svým manželem Xuthem (Xouthos) dítě.

Před chrámem se krátce setká se sirotkem, nyní mladým mužem, a oba si povídají o svém původu a o tom, jak se tam ocitli, i když Creusa pečlivě skrývá, že ve svém vyprávění mluví vlastně o sobě.

Xuthus pak přijde do chrámu a dostane proroctví, že první muž, kterého potká při odchodu z chrámu, je jeho syn. První muž, kterého potká, je tentýž sirotek a Xuthus se zpočátku domnívá, že proroctví je falešné. Ale poté, co spolu oba chvíli hovoří, se nakonec přesvědčí, že proroctví musí být přece jen pravdivé, a Xuthus sirotka pojmenuje Ion, i když se rozhodnouaby jejich vztah zůstal nějakou dobu utajen.

Chór však není schopen toto tajemství udržet a po špatné radě svého starého sluhy se rozzlobená a žárlivá Kreusa rozhodne Ióna, kterého považuje za důkaz manželovy nevěry, zavraždit. Pomocí kapky gorgonské krve, kterou zdědila, se ho pokusí sluha otrávit, ale pokus se nezdaří a ona je odhalena. Kreusa hledá ochranu v chrámu, ale Ión se tam vydává pose jí snaží pomstít za pokus o jeho vraždu.

V chrámu Apollónova kněžka poskytne vodítka k Iónovu skutečnému původu (například věci, v nichž byl nalezen, a ochranné symboly, které u něj zůstaly) a nakonec si Kreusa uvědomí, že Ión je ve skutečnosti její ztracený syn, počatý s Apollónem a ponechaný před mnoha lety napospas smrti. Navzdory nešťastným okolnostem jejich setkání (pokusy o vzájemné zabití) jsouradost z objevu jejich skutečného spojení a složení.

Na konci hry se objeví Athéna, která rozptýlí veškeré pochybnosti a vysvětlí, že dřívější falešné proroctví o Iónovi jako Xuthově synovi mělo pouze zajistit Iónovi vznešené postavení, a ne ho považovat za nemanžela. Předpoví, že Ión bude jednoho dne vládnout a že jeho jméno dostane země na jeho počest (pobřežní oblast Anatolie známá jako Iónie).

Děj "Ion" se mísí a prolíná několik legend a tradic týkajících se původu Kreusy, Xutha a Ióna (které i v případě Euripides ', nebyly zdaleka jasné), několik mýtů o založení Athén a osvědčená tradice královského dítěte, které je po narození opuštěno, vyrůstá v cizině, ale nakonec je uznáno a získá zpět svůj právoplatný trůn.

Euripides vycházel tedy z volné mytologické tradice, kterou přizpůsobil dobovým athénským poměrům. jeho doplnění o spojení s Apollónem je téměř jistě jeho vlastní výmysl, čistě pro dramatický efekt (i když také v souladu s osvědčenou tradicí). hra je dalším příkladem Euripides ' zkoumání některých méně známých příběhů, které mu možná dávaly větší prostor pro propracování a invenci.

Někteří tvrdí, že Euripides ' hlavním motivem k napsání hry byl možná útok na Apollóna a delfskou věštírnu (Apollón je vylíčen jako morálně zavrženíhodný násilník, lhář a podvodník), i když je pozoruhodné, že svatost věštírny je v závěru slavně ospravedlněna. Jistě v ní nechybí příznačná euripidovská omylnost bohů, na rozdíl od mnohem zbožnějších děl typu Aischylos a Sofokles .

Navzdory poněkud falešnému použití "deus ex machina" v podobě Athénina zjevení v závěru, velká část zajímavosti hry pramení z obratné komplexnosti zápletky. Euripides ' střední a pozdější hry (jako např. "Electra" , "Ifigenie v Tauridě" a "Helen" ), příběh "Ion" je postavena na dvou ústředních motivech: opožděném poznání dávno ztracených členů rodiny a důmyslné intrice či plánu. Stejně jako v několika jeho dalších pozdějších hrách se ve hře neodehrává nic zásadně "tragického" a významnou roli zde hraje starý otrok, což lze chápat jako "tragický" příběh. Euripides předznamenává a směřuje k tomu, co se později stane známým jako dramatická tradice "nové komedie".

Nicméně kromě zápletky, "Ion" je často považován za jeden z nejkrásnějších románů Euripides ' hry, a to i přes její špatné přijetí v antice. Jemné pojetí hlavních postav a něha a patos některých scén dodávají celé skladbě zvláštní kouzlo. Prostřednictvím příběhu o božském znásilnění a jeho následcích klade otázky o spravedlnosti bohů a povaze rodičovství a je ve svých obavách zcela současná.

• Anglický překlad Roberta Pottera (Internet Classics Archive): //classics.mit.edu/Euripides/ion.html
• Řecká verze s překladem slovo po slově (projekt Perseus): //www.perseus.tufts.edu/hopper/text.jsp?doc=Perseus:text:1999.01.0109